Naposledy aktualizováno: 15.03.2024 11:03:06
Na úvodní stranu

Městská knihovna Kamenický Šenov

A je tu další očekávaná kniha:

sklars.jpg

 

 

Seznam knih a časopisů ve sklářském fondu naleznete ZDE. Seznam je ve formátu zip.

 

 

Průmyslové dědictví
SKLÁŘSTVÍ BORSKO - ŠENOVSKÉ OBLASTI
Autorem knihy "Sklářství borsko-šenovské oblasti" je pracovník NPÚ v Liberci pan Mgr. Miroslav Kolka. Ve spolupráci s naším sklářským muzeem se určitě podaří i autorská beseda v naší knihovně, která bude pro zájemce o historii našeho sklářství určitě nesmírně zajímavá, protože taková je i tato kniha, kterou máme již v našem fondu. Kniha je plná dobových fotografií, popisu historie sklářské výroby v naší oblasti, technického vývoje a je tu také podrobný registr lokalit se sklářskými provozy, také nechybí ani autorův podpis. Další studijní kniha, ze které se mnoho dovíme o naší slavné sklářské historii.

hais1.jpg

V našem fondu je již dlouho očekávaná kniha Rudolfa Haise O výrobě skla a jeho historii. Tato obsáhlá kniha byla vydána za finanční podpory České sklářské společnosti, firmy Crystalex, Nadaci Preciosa a Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

 

 

Kříšťálové slunce
Tak se jmenuje další kniha z našeho regionu s podtitulem Kniha o českých lustrech. Vydal Skloexport a n. p. Lustry v roce 1974.

„Kniha je věnována českým sklářům z minulých století i českým sklářům tohoto století, kteří dali a dávají české lustry světu, architektům a umělcům, kteří vytvořili svět skla a třpytu, všem lidem, kteří svět českých lustrů vytvářejí, obdivují a povznášejí“.

Kde jinde než v Čechách se mohla zrodit skleněná křišťálová hmota, která vešla do historie pod názvem Český křišťál. Kde jinde než v této zemi uprostřed Evropy, obklopené hlubokými lesy a obydlené pracovitými lidmi, pro něž se stalo umění vyrábět křišťálové sklo osobní prestiží a součásti jejich národní hrdosti.slunce.jpg

V bohaté fotografické dokumentaci se podíváme po celém světě. Tam všude obdivují um českých sklářů. 

Jsou díla, která tvoří jeden umělec. A dále díla, na kterých se podílí celá řada tvůrců. Lustry patří do té druhé skupiny. Na zhotovení většího broušeného lustru pracuje až dvacet profesí! Paleta sklářské výroby je velmi pestrá. Křišťálové dílce na lustry, lustrová ramena, tvarované lupeny, skleněné misky a ověsy, modelování odlitků, broušení, vybrušování, listrování, malování, pískování, vyvrtávání středových a prizmových otvorů, obkládání skleněnými lištami a růžicemi, montáže ověskových souprav a další práce. Zde je důležitá dokonalá řemeslná zručnost všech, kteří lustry vyrábějí. 

Výsledek pak rozzáří zámky, mešity, zaoceánské lodě, koncertní síně, světové hotely, paláce, ministerstva, vládní sídla, rezidence, divadla, kostely, chrámy, protože tato krása je věčná a tyto hodnoty přetrvají staletí.

První písemné záznamy o městě, které dalo základ výrobě českých křišťálových lustrů, pocházejí z roku 1352. Je to Kamenický Šenov. Původní jméno města znělo Sonov, později podle zápisů z roku 1380 bylo změněno na Skonov. Jsou to typicky slovanská jména a jsou dokladem toho, že Kamenický Šenov byl založen slovanským obyvatelstvem. 

Historie výroby skla se zde začala psát v roce 1849. Firma Elias Palme vyráběla především křišťálové závěsné lustry, které pak putovaly do celého světa. Výroba honosných lustrů udělala z Kamenického Šenova významné město tehdejšího českého království.

Město se stále rozrůstá vlivem sklářského průmyslu. Jsou zakládány obchodní společnosti jak v Šenově, tak v blízkém Novém Boru. Po druhé světové válce byla pak v roce 1945 většina skláren v Československu znárodněna. Zakládají se národní podniky, které sdružují několik skláren najednou. V lednu 1946 vzniklo v Praze Generální ředitelství Československých závodů sklářských, pod které byly národní podniky začleněny. Kromě změny vlastnické struktury se sklárny potýkaly i s částečným nedostatkem kvalitní pracovní síly způsobené odsunem německých sklářů. 

V roce 1948 vznikl Skloexport, který pak jako jediný vývozce exportuje české lustry na světové trhy. Velké i menší provozovny se v našem městě slučují do tehdejšího národního podniku Lustry. Po roce 1989 byla část skláren vrácena v restituci původním vlastníkům a ostatní privatizovány.

Křišťálový lustr se stává součástí každého reprezentačního interiéru. Neslouží pouze k osvětlení, ale stává se předmětem dekorativním a utváří tak celý prostor. Křišťálové lustry ovládly pole svou všestranností a nápaditostí a podílely se na všech obdobích architektonických stylů a směrů. 

Mnoho se změnilo v této zemi od doby, kdy první skleněný výrobek opustil žhavý otvor sklářské pece. Jediné se však nezměnilo vůbec: zvláštní smysl Čechů rozumět zákonům sklářské tvorby a jejich nadání vytvořit z tohoto průmyslového oboru opravdové umění!

Brožovaná publikace je již připravena v badatelně sklářského oddělení. 

 

 

„Nábytek ve vzduchu“
Co vás napadne, když se řekne "nábytek ve vzduchu"?       nabytek.jpg

Ano, je to symbol Kamenického Šenova - křišťálový lustr. Naše knihovna dostala darem výpravné publikace v německém a anglickém jazyce o historii lustrů v Evropě. Knihy jsou plné dobových fotografií, nákresů i obrázků umístění překrásných historických lustrů. Moc bych chtěla poděkovat panu Peteru Rathovi za rozšíření sklářského fondu o tyto dvě úžasně zpracované knihy.

 

 

 b1.jpg

Minulý rok 2021 se náš fond starých tiskovin rozrostl o další čísla vlastivědného sborníku BEZDĚZ, které nám věnoval Státní okresní archiv Česká Lípa. Jedná se o čísla z roku 1933, 1947 a 1948. Je to veliký zdroj informací o historii našeho kraje. 
Vydávání tohoto nekomunisticky zaměřeného časopisu bylo však po únoru 1948 zastaveno. V letech 1947 - 1948 bylo vydáno 6 čísel, z nichž jedno bylo dvojčíslem. Určitě se dopracujeme k tomu mít celé ročníky kompletní. Jednotlivá čísla, která se podařilo sehnat, jsou v knihovně připravena k prezenčnímu studiu. Ještě jednou moc děkuji panu Karlu Hrůzkovi za to, že mohu okopírovat ta čísla, která jsou v jeho osobním archívu, a doplnit tak celou starší, předválečnou sestavu v naší knihovně.
V roce 1990 pak vyšlo další první číslo nové řady. Tuto novou řadu máme již také skoro kompletní. Chybějící čísla sborníku se postupně doplňují z antikvariátů, kde se občas objevují v nabídce.
Každý sborník je plný zajímavých informací, například:
 
Ročník X. číslo 4-5 z roku 1948 obsahuje článek o naší sklářské škole: + foto a

Ladislav Havlas – Státní odborná škola sklářská v Kamenickém Šenově.                 
„V roce 1856 zakládá akademický malíř Jan Dvořáček v městě Kamenickém Šenově sklářskou odbornou školu, první toho druhu nejen u nás, ale v Evropě vůbec. Svědčí to o bohatě rozvětveném sklářském průmyslu, který zde byl odedávna domovem a jemuž založení školy mělo se zejména pomoci s odborně školeným dorostem, který by přinášel tomuto nové vzory i způsoby práce v zušlechťování skla. Svou prozíravostí český rodák z Dobrušky předběhl dobu, i když z počátku musil těžce zápasiti s překonáním obtíží, jež se stavěly v cestu jeho snah. Neleká se však těchto a svou průbojností vytváří českému sklářství nové hodnoty, jež se stávají podkladem dalšího studia. Rodí se tak základy nové tradice českého skla, která hluboce zasahuje do všech odvětví uměleckého zpracování tohoto.

Po jeho odchodu škola pokračuje v jeho snahách, tyto v mnohém prohlubuje, avšak v roce 1945, ve dnech národní revoluce, nadchází i této škole nový svobodný život, když několik nadšených pracovníků, seskupených kolem profesora Ladislava Havlase (profesoři Hásek, Khýn, Roubíček a Hudík), počíná s hrstkou žáků tvořit nové hodnoty v duchu nové doby.

Takovýmto řešením dosáhli jsme určitého cíle a za vystavené exponáty malovaného skla na výstavě malířských řemesel v Praze v roce 1947 dostali jsme nejvyšší uznání udělením zlaté medaile.

Také ve skle rytém, jež je nejvzácnějším ze skla zdobeného, usilujeme o nové prvky výtvarné, které by obohatily dosavadní možnosti jeho uměleckého zpracování. Žádáme proto od mladých adeptů plného zaujetí. Není to úkol lehký, vyžaduje přílišné citlivosti, smyslu pro přesnost kresby i modelace, jež jsou podmínkou jejich zdárného školení. Podobně i ve skle broušeném postupujeme, třebaže jest zde znatelný rozdíl v celkovém pojetí, přece jen jsou zde shodné prvky, kterých je nutno dodržeti. Dopracovali jsme se zejména v broušeném skle užitkovém znatelného vzestupu a nebojíme se ani úkolů dalších, jež nás čekají, neboť velmi dobře víme, že jen neustálý vzruch dopomůže nám k tomu, abychom školu přivedli k nejvyššímu možnému rozkvětu a tato stala se předním ústavem nejen u nás, ale i za hranicemi.“

Zápis je starý již 74 let! Naše škola dosáhla a stále dosahuje velikých úspěchů nejen u nás doma, ale i ve světě a její odkaz se rozvíjí a stále trvá!

Hlavním partnerem školy je největší výrobce svítidel firma Preciosa-Lighting v Kamenickém Šenově. Škola spolupracuje také s firmami jako je Crystalex v Novém Boru, Ajeto v Lindavě a Novém Boru. Podílí se na mezinárodních sympoziích rytého skla v Kamenickém Šenově, obesílá domácí i zahraniční výstavy skla. Absolventi školy pokračují ve studiu na vysokých uměleckých školách v ČR i v zahraničí. Tak sláva českého skla v umu absolventů naší školy nikdy nezanikne.

     a1.jpg

 

 

Knihovna dostala darem od pana Petra Nývlta z Nového Boru plno již historického materiálu, který se týká sklářství a především Crystalexu, kde pan Petr Nývlt pracoval na úseku technologie. Po zpracování opět bude tento archiv součástí našeho sklářského fondu.         ddd.jpg

jjj1.jpg

 

Další titul je:

Domácká práce v Československém sklářství
Představuji další zajímavou knihu z našeho sklářského fondu. Knihu se podařilo zajistit opět z antikvariátu, tentokrát pražského.
Antonín Korál, konsulent Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v Hradci Králové.
Rok 1928, vydáno nákladem Sklářského Ústavu v Hradci Králové.
„Sklářský ústav vydává Domáckou práci ve snaze, aby umožnila nahlédnouti veřejnosti do života našich pohorských sklářů, kteří vyrábějí světoznámé výrobky Bohemian Glass, aby byla učebnicí sklářskému dorostu, na kterém jest slavnou tradici sklářského průmyslu nejen udržeti, ale v budoucnu sílit a zvětšovat“.
V knize najdeme velice poutavou část o naší sklářské škole:
„několik malířů kamenicko-senovských bylo již v letech dvacátých vzděláváno na malířské akademii v Praze a že v těch dobách v celém tamním průmyslovém kraji vládla všeobecná touha všech sklářů a mistrů, zdobením skla se zabývajících, po odborném vzdělání. Toto přivedlo tehdejšího majitele tamního panství česko-kamenického hraběte Kinského k akci, aby v obci Kamenický Šenov zřízena byla škola pro kreslení. Jubilejní zpráva vydaná u příležitosti 70letého trvání tamní odborné školy sklářské sděluje, že na rozkaz místodržitele království českého hraběte Karla Chotka bylo dne 13. června roku 1838 uloženo krajskému hejtmanu v Litoměřicích, aby se zřízení této školy podjal. V této zprávě se dále uvádí, že byl v roce 1839 pověřen tamní malíř skla Felix Müller, aby o svátečních dnech na této škole odbornému kreslení vyučoval. Malíř skla Felix Müller byl dle znění této zprávy po jistý čas žákem pražské malířské akademie.
Tato nedělní škola kreslířská se asi těšila neobyčejnému zájmu kamenicko-šenovských i okolních malířů, neboť vzpomenutá zpráva dále sděluje, že již v roce 1850 podalo představenstvo obce Kamenického Šenova žádost na zřízení odborné školy pro kreslení, kterou v roce 1854 znovu řídilo na ministerstvo do Vídně s prosbou, aby pro potřebu tamního sklářského průmyslu byla v místě tom zřízena vyšší škola pro kreslení a modelování. Dle dalšího znění této zprávy byla rakouskou vládou v roce 1855 povolena subvence 500 zlatých na vydržování učitele pro kreslení a modelování v Kamenickém Šenově. Rafinéři kamenickošenovští zvýšili tento obnos ze svých sbírek o 200 zlatých. Zpráva dále sděluje, že dne 20. června 1855 byl v pražském úředním listě vyhlášek konkurz na místo odborného učitele pro tuto školu. Konečně oznamuje zpráva, že výnosem místodržitelským ze dne 12. ledna 1856 byl jmenován učitelem této školy akademický historický malíř Jan Dvořáček, který byl zároveň pověřen správou této školy.
Jan Dvořáček působil na kamenickošenovské škole až do října 1885, tudíž skorem plných 30 let. Při jeho odchodu na odpočinek bylo mu za jeho zásluhy od vlády uděleno vysoké vyznamenání a jeho bývalí žáci, z vděčnosti o jeho zásluhy o jejich výchovu a o povznesení celého tamního sklářského průmyslu, umístili ve škole jeho bronzový reliéf.
Plných 20 let, až do roku 1876, vyučoval Jan Dvořáček v budově staré obecné školy dvoutřídní, ke které teprve po čase byl přikoupen malý sousední domek. Až teprve v roce 1876 byla pro tyto účely postavena nová budova a vzdor těmto všem stísněným poměrům dostupovala v těch letech návštěva Dvořáčkova žactva ročního průměru 200.
Jan Dvořáček počal na této škole kreslením a modelováním s těmi předměty, které od té doby tvořily podklad k celému dalšímu odbornému vzdělání, a rozšiřoval po docílených úspěších učební osnovu poznenáhlu na jiné předměty se zdobením skla souvisejícími tak, že v roce 1882 dle citované jubilejní zprávy této školy stála tato pro tento čas již vybavena jako řádná odborná škola pro sklo a zpracování kovů. Žáci této školy naučili se během návštěvy řádně všem předmětům se zdobením skla souvisejícím a naučili se také oněm předmětům, které při zdobení skla přicházejí v úvahu. Tento speciální obor vyučovací měl nemalý vliv na rozmach tamního průmyslu výroby lustrů a skla montovaného.    s.jpg
Tak snaha kamenickošenovských sklářů v letech třicátých minulého století, tak vehementně projevená a hájená, přinesla celému tomu kraji a tamnímu průmyslu požehnaných výsledků. Tyto výsledky se objevily proto, že na pravé místo přišel pravý muž, který dovedl nalézti si cestu nejen do každé dílny, ale také do každé duše domáckého tamního dělníka i všech tamních interesentů, dal všem, kteří se naň obrátili ochotně své vědomosti, a navzájem si z nich dovedl učiniti oddané spolupracovníky. Dovedl učiniti tamní školu nejen vyučovacím ústavem pro zvelebení tamního sklářství, ale dovedl vychovati za požehnanou dobu své činnosti řadu nadšených svých následovníků, kteří v jeho práci dále pokračovali“.
sss.jpg

 

V roce 2020 se povedlo sklářský fond doplnit o tituly, které se vztahují k našemu kraji. Knihy jsou z různých antikvariátů a jsou připraveny k prezenčnímu studiu.

 

sv.jpg

Jakub Honner
Spisovatel pocházel z jižních Čech, byl narozen roku 1899 ve vsi Třebín v nezámožné venkovské rodině. Po absolvování učitelského ústavu se stal učitelem na Českobrodsku. Ve dvacátých a třicátých letech působil jako učitel na Benešovsku (Stříbrná Skalice, Benešov, Divišov a jinde). Poté se stal ředitelem měšťanské školy v Kácově. Po druhé světové válce se stal školním inspektorem soudního okresu uhlířskojanovického a předsedou MNV v Uhlířských Janovicích na Kutnohorsku. Od roku 1946 působil jako redaktor hlavní redakce časopisů a dětské literatury v Státním nakladatelství v Praze. Zemřel v roce 1966 v Praze. Jakub Honner se věnoval i práci vlastivědné. Psal o důležitých událostech z historie Podblanicka, o významných osobnostech a o historických památkách. Své články publikoval v regionálním tisku - ve vlastivědném časopise Pod Blaníkem, který byl určen především dětem a mládeži. V tomto časopise, který téměř deset let redigoval, vycházely i jeho básně a beletristické práce. Obětavě se věnoval též veřejné činnosti, především v oblasti vzdělávací.

Nyní představíme jeho knihu, která se dotýká historie našeho města, jedné z jeho osobností, a je to kniha:

Světoběžníci a paličáci 

Povídka ze života českých sklářů a kamenářů. Rok vydání 1948.

 

„Kdybyste se chtěli vydat za naším českým sklem, nestačil by vám ani celý život na procestování všech zemí, kam je vyvážíme. České sklo jde opravdu do celého světa. Ale tak tomu bylo vždy. Obchodníci a brusiči skla odcházeli z Čech již v dávných dobách, nejprve s krosnou, s trakařem nebo s károu, později pak - od 18. století - i s povozem.“

A ještě doslov autora: Proč jsem napsal tuto knihu? 
„Napsal jsem ji především proto, abych obeznámil naše mladé čtenáře s tím, jací byli čeští lidé už odedávna chlapíci, nebojsové, světoběžníci a jak se odvážně a takřka s holýma rukama pouštěli daleko do světa.

Budete-li mít, milí čtenáři, dostatek trpělivosti k přečtení i tohoto doslovu, v knížce trochu nezvyklého, poznáte, že jsem si nic nevymýšlel a taky nic nevymyslil. Neboť Jiří Tvrzník, malíř, rytec a brusič skla, obchodník, světoběžník a paličák, opravdu žil. Co na tom, že se vlastně jmenoval JIŘÍ KREYBICH, ale těch jedenatřicet cest do světa vskutku vykonal: nejprve opravdu jen s trakařem, a potom s vozem a párem koní.

A kolik bylo, lidé zlatí, kolik bylo u nás takovýchto Kreybichů, Tvrzníků, Hnídků a jiných, jim podobných?! Ty věru nikdo nespočítá a kniha o nich byla by bez konce.

A tak jsem chtěl jim, těmto oslavovatelům českého jména a rozšiřovatelům slávy českého skla, postavit touto knížkou pomníček: prostý, jen tak neuměle přitesaný, ale z nelíčeného obdivu a upřímné lásky.

Práce sklářů nebyla jen tak ledajaká, a také u nás byla pokládána za umění. Uměnímilovné vrchnosti i panovníci sklářům přáli: udíleli jim rozsáhlé výsady i svobodu, neodváděli je na vojnu a některé z nich povýšili i do stavu šlechtického. Skláren i sklářů přibývalo, u nás také proto, že hluboké lesy poskytovaly hojnost potřebného materiálu, křemene a vápna, i buků a jedlí na sklářský popel. V 14. století bylo v Čechách šest, v 15. století osm, v 16. století třicetčtyři a na konci 18. století sedmdesát devět skláren. Nyní je jich v Československu asi 150, z toho čtyři pětiny v Čechách.

A z obdivu nad těmi, kteří - šíříce slávu českého sklářského umění - chodili a jezdili po Evropě opravdu křížem krážem, i k poučení napsal jsem tuto prostou knihu.“  

 

Sklářské rozhledy – 1931, ročník VIII, číslo 2

Karel Viktora – Sklářství v Severních Čechách

Úryvek z článku:

„Podmínky pro sklářství v Čechách byly zvlášť příznivé v území pohraničních hvozdů, které skýtaly k výrobě skla vše potřebné, zvláště dostatek paliva, neboť pece sklářské vytápěly se dřívím. Z dřevěného popele pak se vyráběla salajka (draslo), v blízkosti huti lámal se křemen, který se pak pálil a ve stupnicích rozbíjel na prášek a soda byla rovněž primitivním způsobem připravována.

Český sněm v roce 1497 ustanovil, že do stavu rytířského lze také pojmout skláře, jejichž řemeslo se počítalo za ušlechtilé umění (ars vitraria nobilis). Skláři byli tehdy vesměs svobodní lidé a měli velké výsady, což přispělo hlavně k jejich umělecké tvorbě a zdokonalení výrobků, takže české sklo bylo ve světě stále více vyhledáváno přes silnou a věhlasnou konkurenci benátskou. Konkurenční boj skla českého a benátského trval přes celé 17. a 18. století a byl konečně rozhodnut ve prospěch skla českého! Od té doby opanovalo naše sklo téměř všechny světové trhy a drží se na nich svojí kvalitou a uměleckým provedením a hlavně pak skvostnou čistotou křišťálovou!“    

 

Sklářské rozhledy 1931 ročník VIII. číslo 1

Jan Bárta - Sklínkaři                                                                                                  

Úryvek z článku:

„Při sklářském průmyslu a obchodu byla doprava skla vždy důležitou věcí. Za nejstarších dob sloužila k dopravě skla krosna na zádech a pak hlavně trakař. Tento dostačoval, dokud nebyla poptávka po skle tak velká a poskytoval hlavně tu výhodu, že se s ním člověk dostal lehčeji kupředu po tehdejších špatných cestách a mohl všude ke konzumentu proniknouti. S větší poptávkou po skle přišly pak nákladní vozy, o kterých jest již r. 1686 zmínka. Trakař proto ovšem hned nevymizel, dlouho ještě začínal mnohý obchodník s ním svoji kariéru, dokud neměl ještě tolik kapitálu, aby hned s celou fůrou skla vyjel. A to prý jela někdy po silnici celá karavana trakařů za sebou.

Doprava se však pořád zdokonalovala a vzniklo pravidelné vozové spojení do všech velkých měst. Jak vypráví Palme ve své knize Steinschönau, dělilo se za starých časů dělnictvo Kamenického Šenova na tři vrstvy. První byli obchodníci sklem, druzí dělníci, kteří je zpracovávali a třetí konečně formani, kteří hotové výrobky po světě rozváželi.“honer1.jpg

 

A nyní skutečná osoba, podle které byla kniha napsána. Slavný obchodník a rytec skla Jiří František Kreybich z Kamenického Šenova absolvoval mezi roky 1685 až 1721 více jak třicet úspěšných a průkopnických cest. Dostal se na svých cestách například až do Cařihradu, Holandska, Anglie, Dánska, Moskvy, cestoval s koňmi i lodí, byl účasten historických událostí, jako bylo svržení anglického krále Jakuba II, nástupu Petra I. na ruský trůn, nájezdů Turků na střední Evropu, popisuje také neznámé kraje a různá nebezpečí na cestách. Jeho popis dobrodružné cesty i popisy obchodních úspěchů možno dohledati ve Sklářských rozhledech z roku 1931 ve vyprávění Jana Bárty – Životopis Jiřího Františka Kreybicha, str. 33, ročník VIII. číslo 3 – 5.

Překlad vlastního životopisu Jiřího Františka Kreybicha, který je zde součástí vyprávění, byl pořízen z německého časopisu Mittheilungen des Vereines für Gerschichte der Deutschen in Böhmen VIII. 1870. A začíná slovy - „Ve jménu svaté trojice, Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, amen, začínám nyní popisovati běh svého života.“

Dále lze zápisky s úvodem a dobovými ilustracemi nalézt i v knize „Česká touha cestovatelská“, Cestopisy, deníky a listy ze 17. století. Kapitola na str. 436  - Jiřího Františka Kreybicha Cesty se sklem 1685 -1699. 

Tyto zápisky mají pro dějiny sklářství velikou hodnotu, protože jako první popisují nejstarší dobu českého sklářského obchodu. A také hodnotu literární, protože celý životopis Jiřího Františka Kreybicha se čte jako velmi napínavý román!

 

Dvě drobné příručky o historii:

prirucky.jpgMáme k nahlédnutí čtvrtletníky časopisu PRECIOSA.
Zatím neúplné ročníky, ale i tak stojí za to! V posledním čísle se můžete dočíst o Dnu otevřených dveří v Křišťálovém údolí, o instalaci pro hotel Great Scotland Yard v Londýně, o otevření Centra odborného vzdělávání na naší SUPŠS, Mistr křišťálu 2020 a další novinky.

 

Zakoupeny městským úřadem dvě technické německé knihy z roku 1835 a 1885.

knihy_hais2020.jpg

 

 

Časopisy a knihy věnované panem P. Rathem do našeho sklářského fondu.

knihy_p_rath.jpgČESKÉ SKLO - Nová publikace v našem sklářském fondu. Publikace je 2. revidovaným, doplněným a rozšířeným vydáním z roku 2001, jehož podstatná část byla zničena při povodních a mezi odbornou i laickou veřejnost se dostala pouze sporadicky. Prioritně se publikace věnuje vývoji výtvarných forem části české sklářské produkce, která bývá nazývána autorským sklem (skleněnou plastikou a tvorbou objektů) nebo také individuálním designem. Analyzuje specifickou sklářskou disciplínu, která svým časným zrodem, šíří a uměleckými výsledky předběhla vývoj ve světě o řadu let, a je proto stále vysoce aktuální. Kniha dokumentuje a analyzuje zrod fenoménu českého autorského skla po roce 1945 v kontextu dobových souvislostí, ale také sumarizuje důležité milníky českého skla před 2. světovou válkou, které pozdější vývojovou etapu předznamenaly. Jde o jedinou odbornou publikaci svého druhu, pojatou do značné míry encyklopedicky, vybavenou proto i rozsáhlým dokumentačním materiálem. Kromě vlastních textů obsahuje 360 barevných fotografií nejvýznamnějších dobových děl více než stosedmdesáti českých sklářů, jejich životopisy, portréty a bibliografické údaje. Pouze prezenčně.

ceske-sklo.jpg

Přírůstek do sklářského fondu:

Dr. E. Tscheuschner

Handbuch der Glasfabrikation

Weimar 1885

kniha pouze prezenčně

 

 

Po stopách sklářského řemesla v Novém Boru

OBRÁZEK : poo_st.png 

Nová kniha do sklářského fondu:
Skláři Koppové a sklárna Janštýn

OBRÁZEK : kopp.jpg

Mohu vřele doporučit. Kniha má spoustu tabulek a kvalitních fotografií, týká se celé řady sklářských rodů, nejen Koppů. Má téměř 700 stran

.

 

Přírůstek do sklářského fondu:

Johannes Kunckel

Ars vitraria experimentalis

New York 1972

kniha pouze prezenčně

 

Škola Jiřího Harcuby - katalog a CD Skleněné léto 2015

OBRÁZEK : harcuba.jpg

Dar - Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě.

 

Novinka v našem fondu

OBRÁZEK : hais.jpg

 

Vlastimil Dvořák věnoval do skl. fondu

- DVD -

Krásné trápení se sklem - trilogie

tři dokumenty o akci Svátky skla v Muzeu zimních sportů, turistiky a řemesel

Deštné v Orlických horách.

 

Seznam časopisů České sklářské společnosti

PŘEDÁNO - rok 2014

 

CERAMICA Y VIDRO - 6/2010, 1-6/2011, 3-6/2012

 

DGG JOURNAL - 2,3,4,/2010, 1-6/2011

 

GLAS INGENIEUR - 1-5/2010, 2-5/2011,

1-6/2012, 1-6/2013 

 

GLASS INTERNACIONAL - 4,5,/2010

 

DIHW MAGAZIN - 1,3,4,/2011, 1,2,/2012

 

GLASS TECHNOLOGY - 1-4/2010, 1-6/2011,

1-6/2012, 1-6/2013

 

KERAMICKÝ ZPRAVODAJ - 4,5,6,/2009,  1-5/2010,

1-6/2011, 1-6/2012

 

KERAMISCHE ZEITSCHRIFT - 1-6/2011,

1,2,3-4,5,6,/2012, 1,2,3/2013

 

SZKLO I CERAMIKA - 1-5/2010,  1-6/2011,

1,2,4,6/2010, 3-6/2013

 

VDG NACHRICHTEN - 1-3/2010, 1-4/2011,

1-4/2012, 1-4/2013

 

GLASS VORLDWIDE - 9-10/2010, 5-6/2011

 

 

 

 

Další vzácný přírůstek do sklářské knihovny věnoval pan Rudolf Hais, člen České Sklářské Společnosti.


Jedná se o Glastechnische Berichte rok 1942

(chybí pouze číslo 8)

 

OBRÁZEK : berichte.jpg 

 

Březen 2014 -  Doplněné sklářského fondu ze Sklářského ústavu Hradec Králové s.r.o.

 

 

 

 PROCEEDINGS OF THE SOCIETY OF GLASS TECHNOLOGY

 

THE GLASS REVIEW VOL.   XIV   -  1938

THE GLASS REVIEW VOL.   XV    -   XVI